Proč fyzické tresty dětí stále přetrvávají

Na trestání dÄ›tí panují v naší spoleÄnosti rozdílné názory. Zatímco stále více jich vidí výhody moderního způsobu výchovy, stále jeÅ¡tÄ› se najde spousta takových, kteří zastávají staré metody tÄ›lesných trestů.

 

To se může zdát zvláštní, zvláště když uvážíme všechny ty studie, které jasně ukazují, že výprasky dětem nejen neprospívají, nýbrž jim dokonce škodí. I přes všechny důkazy, které nám říkají naprostý opak, jsou stále takoví, kteří na tělesné tresty nedají dopustit. A mají k tomu důvod, i když ne takový, který by byl na první pohled zřejmý.

 

 

Navzdory tomu, co říkají, a Äemu dokonce věří, není tím hlavním důvodem dobro dÄ›tí nebo snaha o to, aby z nich byli dobří obÄané. Pravda je ve skuteÄnosti nÄ›kde úplnÄ› jinde. Nejde totiž ani tak o dÄ›ti, jako spíše o rodiÄe samotné.

 

Je pravdou, že zlobící dítÄ› vytváří i v rodiÄích proces frustrace, neboÅ¥ neví, jak jeho chování ukonÄit. Plácnutí dítÄ›te pak onu frustraci vyventiluje, a rodiÄům se (alespoň na chvilku) psychicky uleví. SamozÅ™ejmÄ› dítÄ› breÄet obvykle nepÅ™estane, naopak, mnohdy zaÄne jeÅ¡tÄ› víc, takže výsledný efekt je v podstatÄ› nulový.

 

 

JistÄ›, jsou argumenty, že se tak dítÄ› nauÄí respektu k dospÄ›lým. To vÅ¡ak není tak docela pÅ™esné – nauÄí se vyhýbat trestu. A posluÅ¡nost ze strachu (byÅ¥ neuvÄ›domÄ›lého) nemá s respektem ani vzdálenÄ› nic spoleÄného. To je vÅ¡ak nÄ›co, co si bohužel mnoho lidí neuvÄ›domuje.

 

SamozÅ™ejmÄ› je pochopitelné, že ve vypjatých situacích rodiÄe, i ti, kteří se snaží své potomky nebít, říkají, že jim „ujela ruka“. A právÄ› to je ono vyventilování oné frustrace, o které byla Å™eÄ dříve. Proto bychom si mÄ›li uvÄ›domit, že pokaždé, když dítÄ› uhodíme, stavíme své krátkodobé uspokojení nad jeho pohodlí a zdravý vývoj.

 

Ano, dÄ›ti by mÄ›ly mít jasnÄ› stanovené hranice, a za jejich pÅ™ekroÄení by mÄ›ly nést následky. Fyzické tresty vÅ¡ak rozhodnÄ› nejsou nikdy tím pravým Å™eÅ¡ením.