Fotbal a badminton

Já si vzpomínám, že když mému synovi bylo už sedm let, tak chtÄ›l hrát fotbal. A jako sedmiletý kluk jsem si Å™ekla, že už je vlastnÄ› na Äase. Také jsem se dozvÄ›dÄ›la, že dokonce už i mladší dÄ›ti hrají různé hry anebo sportovní aktivity. Dokonce můj bratranec chodil prý už od pÄ›ti let na kroužek. Byl to sportovní kroužek florbalu. Potom také pÅ™eÅ¡el na fotbal, a když tohle syn asi vidÄ›l, že také hraje fotbal, tak to také chtÄ›l hrát, ale mÄ› to vůbec nevadilo. Sice financí to stálo dost, ale Å™ekla jsem si, že když tohle syn chce dÄ›lat, tÅ™eba to bude dÄ›lat potom i na profesionální úrovni, tak v tom nevidím vůbec žádný problém. Jenomže potom se ukázalo, že syna to sice moc baví, ale bohužel vůbec na to nemá žádné buňky.

Můj syn nemá asi sportovní buňky, protože když jsme zkouÅ¡eli dva trenéry, tak oni prostÄ› Å™ekli, že jednoduÅ¡e syn neumí kooperovat s tím týmem, vůbec neumí hrát v týmu, je spíše takový sólový hráÄ. A to se prý vůbec nikomu v týmu nelíbilo. Ani nevíte, jak tohle mÄ› moc mrzelo, jak jsem byla z toho neÅ¡Å¥astná, protože můj syn potom breÄel a trvalo asi dva nebo tÅ™i týdny, než se z toho potom syn nedostal. Bylo to opravdu hrozné a já sama jsem si říkala, jak tohle vlastnÄ› se může stát, jak může mít nÄ›jaké dítÄ› Å¡patnou koordinaci ve sportu, jak může mít dítÄ› Å¡patné to, že neumí hrát s týmem?

Sice ano, tady je logické, že vlastnÄ› fotbal je o týmové spolupráci. Je to týmový sport, jenomže vlastnÄ› to se dá asi nauÄit. Proto jsem radÄ›ji Å™ekla synovi, jestli nechce zkusit jiný sport a od té doby, co mu nevyÅ¡el fotbal, tak syn hraje badminton. ZkouÅ¡eli jsme to prvně spolu a musím uznat, že mu to Å¡lo opravdu velice dobÅ™e. Dokonce nyní je v jednom kroužku už asi dva roky, kdy hraje badminton a moc si to chválí. Jsem ráda, že alespoň syn nenaÅ¡el to, co si přál. Sice to není fotbal, ale je to badminton, ale jsem ráda, že je to jakýkoliv jiný sport. Možná syn opravdu nemá buňky na to, aby hrál profesionálnÄ› fotbal, ale tÅ™eba se mu bude daÅ™it v badmintonu.